Anglický název: Rose-ringed Parakeet
Německý název: Halsbandsittich, Kleiner Alexandersittich
Výskyt : Severní a střední Afrika, Afghánistán ,Pákistán, Nepál, Indie, Srí Lanka , na mnoha dalších místech byl uměle vysazen. V několika zemích Evropy, zejména západních žije volně, především v městských parcích. Nedávno se objevil případ nalezeného alexandra u nás a sousedním Německu, tyto jedinci musí být lidmi dokrmováni, v našich podmínkách omrzají ptákům prsty a dochází k následné deformaci končetiny. Ptáci již dále bez lidské pomoci nemohou některé potraviny zpracovat, Na některých místech zde dokonce hnízdí. V tomto případě se jedná o potomky dovezených jedinců, kteří uprchli z lidské péče. Asijský poddruh alexandra malého má červený zobák, zatímco africké poddruhy mají černý zobák.
Velikost : Měří přibližně 40 až 41 centimetrů, velikost kroužku: 7,0 mm
Délka života: cca. 25 let Status: CITES III - ohrožený druh , váha : 140 g
Klimatické podmínky : Tvoří hejna v lesích, otevřené krajině, na zemědělských půdách, parcích, v blízkosti lidských obydlí nadmořských výškách do 1600 m. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina.
Povaha : Alexandra malého můžeme nejlépe chovat v páru ve voliéře. Pokud se tento pták dostane do lidské společnosti jako mládě a má vekou šanci se naučit mluvit, i když ne perfektně . Jedná se o odolného ptáka, ale není stavěný proti nevlídnému počasí. Vnitřní úkryt proti mrazu a větru je životně důležitý, chovancům hrozí omrznutí nohou a později úhyn. Jedná se o bezproblémového papouška ,který je poměrně tichý,ale při podráždění se dokáže pořádně hlasově projevit. Alexandry je možné chovat v jediné voliéře společně a papouškem vlnkovaným,ale jen do doby kdy alexandr dospěje. Alexandr je velmi společenský papoušek,který má rád koupání.
Potrava : Alexandrům vždy podáváme plnou misku vody,ovoce a směsi semen pro střední nebo velké papoušky. Potrava musí být pestrá, krmíme je slunečnicí, ovsem, pšenicí, lesknicí, prosem a konopným semenem (semencem), dále krmíme , jablka, mrkev, různé ovoce nakrájené na kousky, ořechy, čerstvou kukuřici v klasech, neloupanou rýži a zelené krmivo jako jsou trojlístky a listy smetánky lékařské. V přírodě se živí semeny, bobulemi, plody, květy a nektarem. Žádnému papouškovi nikdy nepodáváme avokádo a čokoládu( je silně jedovaté),těstoviny a piškoty (nezdravé). Rádi klovají, tak abychom uspokojili jejich potřeby, pravidelně je zásobíme čerstvými ovocnými větvičkami.
Chovatelské zařízení : V prostorné voliéře s úkrytem proti větru a mrazu se cítí nejlépe. Drátěné pletivo musí být pevné, protože nedbale upevněné nebo jemné pletivo mohou tito papoušci lehce rozklovat. Osázení voliéry rostlinami nemá smysl.
Rozlišování pohlaví : Rozdíl mezi oběma pohlavími se pozná podle černého a lososového obojku u samečka, který u samičky chybí. Může však trvat až dva roky, než se obojek vybarví, do té doby se všichni mladí ptáci podobají samičkám.
Denní činnost : Tito ptáci rádi posedávají na vyvýšeném a suchém místě. Své hnízdo si rádi upravují podle sebe, což dělají bohužel i s bidélky, která často musíme vyměňovat za nová. Noc tráví tito papoušci hlavně v budce, a to i mimo hnízdní období.
Hnízdění: od února do dubna, v dutinách vysokých starých stromů, ve skalních a zemních děrách, ve zříceninách lidských staveb, samice snáší 2-4 vejce, mláďata se líhnou za 22-24 dní a opouštějí hnízdo po 7 týdnech
Chov : Je důležité přemístit pár do samostatné voliéry, kde bude v klidu a nikým nerušen. Jakýkoliv vzruch alexandry často od hnízdění odradí. Mají-li dostatek klidu, stanou se výbornými rodiči, která svá mláďata bez problémů vychovají. Ptáky mladší dvou let bychom neměli nechat hnízdit. Šance na úspěch je větší, počkáme-li do věku tří let a více. Budka musí být zhotovená z pevného dřeva.
Pověsíme ji ve výšce jeden a půl metru na chráněném místě (například v krytém přístřešku). Vhodné rozměry jsou 25 x 25 cm na výšku minimálně 60 centimetrů a s letovým otvorem o průměru 7 cm. Do budky kladou průměrně 3 až 6 vajec, na kterých sedí hlavně samička.
Za 22 až 24 dnů se z vajec vylíhnou mláďata, která jsou krmena oběma rodiči a asi po osmi týdnech vylétají z budky. Také když se rodiče zabývají už další snůškou, nemusíme mláďata z první snůšky od rodičů odebírat.
Mutace : Jsou známy různé velice přitažlivé barevné mutace , které jsou mezi chovateli velice rozšířené. Původní divoká barva je zelená. Z ní se v průběhu času vyšlechtily různé mutace jako žlutá, čistě bílá (bez obojku), pastelově modrá, isabela s modrou, šedá, isabela s šedou, šedozelená, olivově zlatá a krémová mutace s červenýma očima. Především žluté a modré mutace jsou populární.
Zuzana Kozlová
2025 ©